... Noční přejezd Šumavy 1987

Cyklodeníček:
NEJKRÁSNĚJŠÍ VÝLET S KOLEM FAVORIT:
noční přejezd Šumavy.
(červenec 1987)

Zkraje prázdnin ve třeťáku na gymplu jsem byl asi 2 týdny sám na chalupě v podhůří Šumavy u Sušice. Vymyslel jsem, že z chalupy na letní tábor turistického oddílu u Stráže nad Nežárkou pojedu na kole. Abych přijel na tábor dopoledne, budu z chalupy vyjíždět o půlnoci. Světla a dynamo na kole fungují, stěrače stírají.

Odpoledne před výletem jsem se trošku prospal a přesně o půlnoci odjížděl z obce Hory Matky Boží s nabaleným nosičem a se zapnutým dynamem. Na rozehřátí menší běžné kopečky přes Hlavňovice do Petrovic, krátké prudké stoupání do Hartmanic a za Annínem od Radešova stoupání od Vydry do Kašperských Hor.
V Kašperkéch bylo náměstí s kočičími hlavami uprostřed noci v 01:30 kupodivu osvětlené. 30 km - průměr 20 km/hod. Pocitově mám za sebou větší stoupání, teď už to bude pohoda. Cestu přes Stachy a Zdíkov do Vimperka si užívám, je krásně teplo, svítí hvězdy, dynamo si vrčí a osvětluje mi slušný asfalt. Prostě krása!

Krásný dlouhý sjezd do Vimperka, ve 2:45 projíždím město. 52 km, prům. 18,9 km/hod, nosič, dynamo... Mají tu nějaký nový viadukt, či co, je tu pěkně a jede se mi hezky.

Úsek do Prachatic si bohužel zcela přesně nepamatuji. Vím, že jsem nechtěl jet přes Husinec, a tak jsem kdesi za Vimperkem uhnul z hlavní silnice doprava. Projel jsem nějakou obcí a za ní se chytil zelené turistické značky. Ta vedla lesem po šotolinové cestě. Zatáhlo se, při pomalé jízdě dynamo moc nesvítilo. Obtížně jsem hledal značky a bylo to krásně dobrodružné. Mnohokrát jsem to od té doby hledal na mapě, přesto ale netuším, kudy přesně jsem tenkrát putoval...

Před pátou jsem v Prachaticích, už je světlo, a tak mohu konečně po pěti hodinách cesty vypnout dynamo. Město spí, ulice jsou prázdné, svítá, to se mi líbí.

Za Prachaticemi jsem špatně odbočil a místo přes Brloh jsem na Budějice putoval přes Netolice. Ale vyplatilo se to! Krajina je tu moc hezká, samý rybník. V Radošovicích pekaři z Avie skládají přepravky před vesnickým krámem. Snad první auto, které jsem na cestě potkal. No a pak to přišlo. Projíždím okolo velikánského rybníku Dehtář, ve vzduchu je trochu mlha s prosvítajícím vycházejícím sluncem, všechno je voňavé a syrové, jak to mám rád, a od rybníka zní hlasy kachen, musí jich tam být stovky, je to slušný rambajz. Tahle chvilka nad ránem u jihočeského rybníka, to snad je nejkrásnější chvilka, kterou jsem kdy na svých putováních zažil.

Průjezd Českými Budějovicemi v 8:00, přestože jsem z toho měl trochu obavy, se díky dobrému dopravnímu značení povedl bez bloudění. No a pak už to beru po státovce (tenkrát to ještě šlo) přes Rudolfov, Lišov a Třeboň do Mláky, a dále lesní cestou až na naše tábořiště, které je u soutoku Nové Řeky s Nežárkou. Koná se tu tzv. předtábor, kdy pár starších členů oddílu táboří bez vedoucích v předstihu před začátkem oddílového tábora. V 10:15 přijíždím na tábořiště, ostatní jsou právě po snídani. Jsem krásně projetý a je mi bezvadně. A na otázky Jedeš z nádraží v Třeboni? mohu frajersky odpovědět: Ale ne, jedu 140 km z chalupy...

To byl můj nejkrásnější výlet na kole.

Délku trasy jsem tenkrát odečítal pomocí kružítka z turistické mapy 1 : 100 000. Vyšlo mi 140 km.
Podle aplikace mapy.cz je to 152 km.

Psáno 2012 - 2015.
Když nezobrazí Opera horní menu: www.ifavorit.cz/mapa-stranek.html